Vít Janda
Na pražský Esport Summit zavítal Stewart Bonn, jeden z prvních zaměstnanců herního studia Electronic Arts. V rozhovoru se rozpovídal o tom, jaké byly začátky herního průmyslu a jak ho vidí dnes.
Jaké to bylo, když jste začal pracovat v Electronic Arts? Jaká to byla doba?
Bylo to všechno velice nové. Vyvíjeli jsme něco, co do té doby nebylo. Lidé chtěli hrát hry na počítači. Na začátku to bylo všechno velmi pomalé, chtělo to hodně práce a udělali jsme mnoho chyb, než jsme přišli na to, co lidi chtěli, a než jsme začali být lepší a lepší ve vyvíjení her, které si chtěli koupit.
A co lidé říkali, když jste začali vyvíjet hry? Byli z toho nadšení? Nebo našli se lidé, kteří nevěřili, že to má smysl?
Když jsme založili společnost, přišli jsme s myšlenkou softwarového umělce. Věřili jsme, že počítačové hry budou tvořeny nezávislými lidmi, jako jsou třeba tvořeny knihy nebo hudba, že nebudou vyráběny zaměstnanci velkých společností. Takže jsme vytvořili společnost, která byla navržena speciálně pro tyto herní umělce. A to vyústilo v to, že jsme je propagovali tak, jako to děláte třeba v hudebním průmyslu. A lidé věděli, že to je jiné. Nikdo to před tím nedělal. Nepropagoval je, jako by to byly rockové hvězdy. A tvůrci her to milovali, chodili k nám a říkali, abychom vydali jejich hry. A prodejci her nás milovali také, protože měli příběh, měli hru, měli lidi, kteří ji vytvořili. A zákazníkům jsme pomáhali rozumět, kdo byl ten umělec. Tím jsme byli odlišní. Když se podíváte na jakoukoliv jinou hru ze stejné doby, nebyla tam na ní jména lidí. My jsme tvůrce her udělali slavnými a bohatými.
Setkali jste se s něčím obtížným? S nějakou výzvou, které jste museli čelit?
Byla tam celá řada výzev. V první řadě dnes můžete jít do obchodu, koupit si počítač, software, hry, cokoliv. Dnes jsou takové obchody všude, tehdy nebyly. Jediné místo, kde jste si tehdy mohli koupit počítač a software, byly obchody, které prodávaly počítače pro firmy. Dokážete si představit, že sháníte zábavu a jdete do obchodu s kancelářskými potřebami? Časem se retail zlepšil, například hračkářství začala nabízet hry, a více a více míst, kde se dají koupit hry, přibývalo.
Míříte k něčemu, na co jsem se chtěla zeptat. Když srovnáte herní průmysl tehdy a dnes, v čem je největší rozdíl a co myslíte, že byl ten opravdu důležitý okamžik, který změnil herní průmysl?
Peníze. Myslím, že to byly peníze. Když jsme začali, existovalo 136 konkurentů. A v jeden rok jsme se stali jedničkou. A zůstali jsme jedničkou po dvanáct let, co jsem v Electronic Arts působil. To prostředí je velmi soutěživé. A protože my jsme byli jednička, ostatní na nás útočili. Protože když jste dole, nikoho nezajímáte. Ale když jste jednička, útočí na vás. Takže my jsme vydělávali peníze na fotbale, na basketu, na všech těchto hrách. A to nikdo nedělal. To pro ně bylo k zbláznění.
Takže říkáte, že peníze jsou to, co mění herní průmysl.
Když jsme začali, herní průmysl nedosahoval milionu dolarů, teď je to 100 miliardový průmysl. Stal se mnohem, mnohem, mnohem větším a takové množství peněz prostě lidi zaujme. Není to jen o tom, že lidi chtějí dělat hry a vymýšlet zábavu pro kamarády, oni chtějí i vydělat peníze. Víte, co to je loot box?
Nejsem si jistá…
Je to gambling. Další věc, kterou jsme nikdy nedělali, byly first-person střílečky. Oni je začali dělat později, protože se na tom dá vydělat hodně peněz, ale my jsme dělali sportovní hry, řízení aut, zábavu. Ne jestli někoho zabiju nebo ne.
No můžete ještě střílet po mimozemšťanech…
Jo, máte pravdu. Taky jsem dělal hru, kde střílíte po mimozemšťanech, s tím jsem byl v pohodě.
Myslíte, že to je těžší vytvořit dnes hru než v minulosti? Protože mnoho her a žánrů už vzniklo.
Ano, myslím, že je dnes těžší prorazit. Lidé více jeden druhého kopírují. Ale když už se něco podaří, je to úžasné. Hrála jste už Wordle? Je to americká slovní hra. Vyšla jen před třemi měsíci a má miliony a miliony uživatelů. A je velmi jednoduchá. Takže vidíte, bavit lidi není těžké. Jen to bere čas.
Znáte ty hry, co byly vytvořeny mnoho let dávno a jsou série jako 1, 2, 3,… Jak je těžké vytvořit novou verzi té hry?
My jsme to dělali se sportem, takže to bylo jednoduché. Vše, co musíte udělat, je podívat se na týmy, kdo je nový, a dát tam nová data. Jiná věc je třeba Assassin’s Creed, což je velký příběh. A je mnoho, mnoho verzí. Toto je jako film. A další, a další, a další film. A je to záležitost stovek milionů dolarů. To je velmi riskantní, odlišné a těžké.
Ano, protože jsou příklady her, které jsou dvacet let staré a stále jsou velmi slavné a lidi je mají rádi, ale nelíbí se jim nové verze, protože něco zvláštního se s nimi stalo…
Ano, a to je pravda. Toto se třeba stalo s Assassin’s Creed, lidi měli rádi jedničku, dvojku, trojku. A u čtvrté si říkali, co jste to jen udělali? Hra se nelíbila starým hráčům, ale i novým ano. A těch nových bylo víc. Změnilo se publikum, jen ti staří fanoušci neměli moc radost. Takže je to opravdu těžké najít rovnováhu mezi tím, co jedni mají rádi a jiné ne. Je to komplikované.
A co myslíte, že je budoucnost gamingu?
Myslím, že největší trend bude zlepšení socializace. Bývalo to tak, že když jste si koupili hru, hráli jste ji, protože to byla zábava. A říkalo se, že jste přišli za hrou. Myslím, že dnes přicházíte za hrou a zůstáváte kvůli lidem. Potkáváte lidi online, vytváříte vztahy, formujete společenství, jdete společně za dobrodružstvím. Pak je potkáte v reálném životě, možná dokonce jdete na rande. A když jsem kdysi vedl vývoj produktů v IMVU, v jedné z prací, kterou jsem měl po Electronic Arts, připojovalo se jim milion lidí online každý den. Bavili se, povídali si. Sociální komponent v hrách je větší a větší, protože napříč světem se samota stává zvětšujícím se problémem. V Anglii byla dokonce vyhlášena národní zdravotní problém. V hraní je online socializace svým způsobem řešení. Můžete si vytvořit přátele, nebýt sami. Myslím, že to je velká příležitost.
Lidé, kteří nehrají hry, si myslí, že hráči jen sedí u PC a jsou nespolečenští. Myslíte, že toto se změní?
Ne, to už se změnilo. Víte, že ženy hrají hry více než muži?
Opravdu?
Jistě. Jen nehrají Call of Duty nebo střílení jiných lidí do obličeje. Hrají bingo, scrabble s přáteli, hrají casual hry. Hrají hru na jednu, dvě, pět minut. Pak ji vypnou, jdou dělat něco jiného. Postarají se o dítě, nakrmí ho, udělají něco do práce… Chlapi u her stráví hodiny a hodiny, to je jiná kategorie. Ti hrají velké drahé tituly. Ženy, ty si pouští společenské hry. Je to jiný trend, jiný druh produktu. Jiný zákazník, jiná ekonomika. A tato část herního průmyslu dost roste.
Ještě otázka na závěr. Co máte na herním průmyslu nejraději?
Musím říct, že lidi a jejich nápady. Strávil jsem celé dny nasloucháním lidem, jak mi vyprávěli o hrách, které chtěli vytvořit. Nebo mi ukazovali hry, které chtěli postavit. A říkali mi proč. Byli to chytří kreativní lidé. Vymýšleli vtipné, zajímavé a inovativní věci. A to do teď nepřestalo. Každý den je úžasný. Cestuju okolo světa a potkávám nejrůznější lidi. Miluju to.
Více informací o předchozím i nadcházejícím ročníku Esport & Gaming Summitu naleznete na webu esportsummit.cz.
Fotogalerie
